Jožo Ráž: Chci ležet a pít whisky
Pridal admin Dátum 23/07/2008 20:44

Jožo Ráž: Chci ležet a pít whisky



Kde si nejlíp popovídáte s legendou slovenské pop-music Jožou Rážem (51)? Samozřejmě mezi motorkami! S těmi si nedal pokoj ani přesto, že ho jízda na motorce v roce 1999 stála téměř život, a dokonce je dnes prodává i ve vlastním obchodě.

Frontman legendární kapely Elán si ke konferenčnímu stolku přinesl lahev irské whisky, zapálenou cigaretu a začal hovořit... Pomalu, ale otevřeně. Jen když přišla řeč na jeho manželku a syny Joža (27) a Štefana Čika (25) byl opatrný. "Už nechtějí trpět mojí popularitou," vysvětlil.


Na dveřích vašeho subaru je napsáno: Jožo Ráž, A1, RH+. Proč?

Pro případ, že by se něco stalo. Nemám to jen na autě, ale i na přívěsku na řetízku. Někdy rozhodují sekundy a je dobré, když lékař ví, jakou máte krevní skupinu a nemusí to dál testovat.

Souvisí to s nehodou před sedmi lety?

Údaj s krevní skupinou jsem nosil vždy při sobě. I před nehodou.

Jak nehoda, při které jste téměř zahynul, změnila váš život?

Nezměnila ho. Ani moje názory. Trochu jsem však zpomalil tempo, které bylo předtím vražedné.

Na co si z toho osudného dne vzpomínáte?

Jel jsem na motorce ze studia poté, co jsme domixovali píseň Voda, čo ma drží nad vodou. V pohodě, pomaličku a najednou tma. Za dva měsíce se proberu a jsem rozlámaný. Dva roky jsem se dával do kupy. No, zkrátka, měl jsem tehdy odejít. Nevyšlo to.

Ale snad se vyplatilo přežít, ne?

To je velmi těžké říct. Nevím, na co jsem tu zůstal. Čekám na nějaké znamení.

Zažil jste tunel a na konci světlo?

Navzdory tomu, že věřím na všechno magické, co okolo nás funguje, nemám žádné důkazy. V kómatu mnoho lidí cestuje tím tunelem. Byl jsem na té druhé straně. Jednoznačně jsem byl mrtvý. Mozek mi tekl po asfaltu. A nic! Jen tma. A potom jsem se vzbudil a ptal se, kolikátého je. Bohužel, tyto dveře jsou pro mě zavřené.

Co se vlastně stalo s tím Němcem, který vám nedal přednost v jízdě a způsobil nehodu?

Nikdy jsem ho neviděl. Měl zůstat kvůli vyšetření nehody, ale utekl. Sedl do auta a zmizel. Víc se tu neukázal. Pokud vím, tak v Německu dostal jen nějakou pokutu. Utekl, protože po něm "šli" moji kamarádi.

Nebál jste se po doléčení znovu posadit na motorku?

Ne. Hned, jak jsem si dokázal sednout na motorku, tak jsem si koupil o sto koní silnější než je ta, na níž jsem havaroval. I když moje žena s tím nesouhlasila.

Je pravda, že motorka je mnohem nebezpečnější než auto?

To bez debaty. Motorka je výborná věc, je to divočina, ale i riziko. Každý flek na cestě, štěrk, je pro vás ohrožení. Největší hrozbou jsou však spoluúčastníci silničního provozu. U nás totiž šoféři aut motorkáře neregistrují jako účastníky provozu.

Láká vás tedy riziko?

Ne, ne, ne. Mě žádné riziko neláká. Jezdím opatrně.

I podle předpisů?

(smích) No jasně. Ale na mojí motorce se dá předpisově jezdit jen na jedničku.

Máte nějaké následky po nehodě?

Mám za sebou pět operací, dva roky jsem neuměl chodit. Každý den musím cvičit. Bolet to už bude asi pořád.

V poslední době je vás vidět s cigaretou v ústech a skleničkou whisky v ruce. Co na to říká váš lékař?

Jéjej...No, určitě s tím nesouhlasí. Ale neptám se. Mě totiž nic jiného na tomto světě nezajímá. Jen ležet, mít nalitou whisky a v ruce cigaretu. Nic jiného nechci. Přísahám.

Proč?

Chlastal jsem a kouřil cigarety i předtím. Teď však už nikam nespěchám. Od života už nic nechci a nic nedělám. Nejradši si lehnu na sedačku, stáhnu závěsy a koukám do stropu.

To vás ani manželka nevyruší a nedá vám do ruky vysavač?

(smích) Mně ještě nikdo nikdy nedal vysavač do ruky. Ne že bych nikdy v životě nevysával, ale aby mi ho dal někdo do ruky... To si nikdo nedovolil.

To vám manželka toleruje?

Ano. Je to nejlepší manželka na světě. Nerýpe do mě, protože hodně pracuje. Je to workoholik.

A co dělá?

Překládá filmy a titulky. Furt, do nekonečna ťuká do počítače. Nemusí to dělat, ale chce.

Jak snáší rodina vaši popularitu?

Tak to je problém... Stále mě pronásledují fanoušci. Rodina tím trpí, jenže jak dělat populární hudbu bez popularity? Nevím.

Kdysi jste koncertovali víc než dnes. Měl jste tehdy čas na rodinu, na syny?

Byly časy, kdy jsme s Elánem hrávali dvě stě koncertů ročně. To jsem nestíhal vůbec nic. Seděl jsem stále v autě nebo hrál. Teď čas mám, ale synové už jsou velcí a mají své.

Mrzí vás něco, co jste svým synům kdysi nestihl dát?

Dal jsem jim všechno, co rodič může dát. Za obrovský výsledek považuji to, že nejsou na drogách. Protože z jejich kamarádů, co žili u nás na dvoře, skončila většina velmi špatně.

Jaký jste byl otec?

Přísný, ale dobrý. Myslím, že i oni jsou se mnou spokojeni. Byl jsem sice málo doma, ale když jsem byl, tak jsem se jim naplno věnoval. Jednou jsem jim dal i větší výprask a pak jsem se jim za to omluvil.

A co dělají?

Oba jsou vycvičení v bojových uměních. Nenormální zabijáci...

Myslím, čím se živí...

Jožo absolvoval vysokou ekonomickou školu a teď studuje práva. Kromě toho má vlastní malý podnik a z něho žije. Mladší Čiko žije u nás, studuje ekonomii. A taky se snaží vymyslet něco, co by ho živilo. Ale není to jednoduché. Neumíte si představit, co to je, mít mě za otce...

Kromě hraní v Elánu prodáváte motorky. To se nedá vyžít jen z muziky?

Ani z jednoho, ani z druhého se nedá vyžít. To je na Slovensku problém všech lidí. Nikdo nemá prachy. Ani my ne.

Nevěřím.

Jestli by měl mít někdo v pop-music na Slovensku peníze, tak jsme to určitě my. Ale nemáme je.

Proč?

Lístky na koncert prodáváme za 500 až 900 korun. Adekvátně k nákladům by ale musely stát 1500 až 2500 korun. To by si ale nikdo nekoupil. Ale těch 1000 korun musí někdo doplatit. A když to nejsou sponzoři, jsme to my.

Asi v kapitalismu neumíte chodit...

Říkám, že za komunismu nám peníze ukradli komunisti a v kapitalismu kapitalisti. Ani v jednom režimu nedokážeme vydělat peníze. Umíme dělat dobré písničky, ale nevyděláme na tom.


Autor: Andrej Ďuríček (Nový čas)
Zdroj: Blesk, http://www.blesk.cz

Do múzea pridala: Aknel